Téčkovy stránky

Nevíte jakou televizi si pořídit? Stále vám nejsou jasné výhody a nevýhody LCD a plazma technologie? Pokuď alespoň jedna odpověď je "ano", tak neváhejte a přečtěte si dnešní článek pojednávající o jednotlivých technologiích televizních obrazovek. Popis jednotlivých technologií

V první části článku je třeba si připravit ornou půdu a posat si teoreticky, jak obě technologie pracují. Začneme technologií LCD, která se v poslední době začíná v oblasti televizí více a více prosazovat. Tento teoretický popis je velmi důležitý pro pochopení jednotlivých výhod či nevýhod LCD a PDP (zkratka pro Plasma Display Panel).


Technologie LCD

Hned na začátku je třeba si uvědomit, že technologie LCD je velmi stará. Vzpomeňme na kalkulačky s černobílým LCD displejem, autorádia apod. Všechny tyto displeje jsou vyráběny technologií LCD. Proto byl dostatek času na vývoj těchto obrazovek a dnes dosahují na svou technologickou špici. Již nelze očekávat nějaký razantní vývoj, a tak se rozhodně nevyplatí čekat např. rok "až se objeví něco lepšího". Technologie LCD zkrátka už nijak výrazně nebude.

Když už jsme si vyjasnili, co se s LCD v budoucnu bude resp. nebude dít, tak se podíváme na samotnou technologii. Základní princip je takový: v obrazovce jsou podsvětlovací trubice (studené katodové trubice - CCFL). Ty jsou stále zapnuté. To je velice důležité si uvědomit! A protože světlo je vyzařováno relativně malým povrchem, je třeba ho rozvést tak, aby osvětlovalo celou plochu televize co nejvíce rovnoměrně. K tomu slouží různé difůsní a odrazivé vrstvy (klidně 5 vrstev). Na kvalitě těchto vrstev závisí i kvalita celkového podsvícení (často v našich recenzích označována jako homogenita podsvícení). Toto světlo proudí skrz polarizační desku, kde získává jednu ze tří základních barev (červená, zelená a modrá). Poté putuje již do samotného tekutého krystalu (odtud název LCD - Liquid Crystal Display), který se může vlivem napětí udržovat v několika stavech.

První je stav, kdy nepropouští světlo, nebo teoreticky by ho neměl propouštět. Slůvko teoreticky je zde velmi důležité, protože nikdy nedojde k zachycení veškerého světla a vždy pixel trochu světla propustí.

Druhý mezistav je ten, kdy propuští světlo jen částečně. Množství propuštěného světla je řízeno elektronikou a obvykle má 256 úrovní. Dnešní obrazovky však mají například i 1024 úrovní.
Poslední je stav, kdy je světlo propuštěno zcela, tedy opět teoreticky. Vždy se nějaké světlo v krystalu zachytí a neprojde všechno.

Toť k základnímu popisu technologie LCD. Existuje však několik základních technologií výroby LCD panelů. První a pro televize zcela nevhodnou technologií je TN resp. její deriváty BTN, TN+Film apod. Tato technologie trpí obvykle nízkým počtem barev, obecně špatným barevným podáním, nízkými pozorovacími úhly a průsvity mezi pixely. Hlavně pozorovací úhly a barvy jsou dost velkou překážkou pro nasazení do velkých televizí, a tak se s nimi dnes prakticky nesetkáte. Princip je následující:

1- Zdroj bílého světla
2- Polarizační desky
3- Polarizované světlo
4- Elektrody
5- Tekuté krystaly
6- Film zlepšující pozorovací úhly

Světlo [3] proudící skrz tekuté krystaly [5] (molekuly těchto krystalů jsou ve šroubovitém uspořádání) je natáčeno a díky tomu může procházet přes polarizační desku [2] až na "Film" [6], který zlepšuje pozorovací úhly. Tento stav je klidový (mezi elektrodami [4] není elektrické pole). Z tohoto důvodu vadný pixel svítí (klidový stav je ten, kdy prochází světlo). Horní situace demonstruje stav, kdy je mezi elektrodami [4] elektrické pole. Toto pole "narovnává" většinu tekutých krystalů do jeho směru. Tím, že jsou polarizační desky [2] vůči sobě otočeny o 90 stupňů, zabraňují průchodu světla a pixel tedy nesvítí.


Technologie xVA (MVA, PVA, S-PVA apod.)

1- Zdroj bílého světla
2- Polarizační filtr
3- Polarizované světlo
4- Elektrody
5- Tekuté krystaly

Samotný princip je velmi podobný technologii TN, ale jsou zde drobné niance, které lecos vylepšují. Pixely jsou čtvercové a symetrické v ose x i y (pokud bereme z jako osu rovnoběžnou s normálou na plochu displeje - z je tedy směr pohledu na monitor). To má za následek naprosto stejné pozorovací vertikální i horizontální úhly. Také odezva byla rapidně zlepšena, hlavně pokud hovoříme o odezvě typu šedá-šedá. Je to dáno tím, že molekuly tekutých krystalů musí překonat daleko kratší cestu k jednomu z mezních stavů.

Zatímco u TN se musely uspořádat do šroubovice, tak u VA se pouze ze "stromečkovitého" uspořádání natáčejí o pár desítek stupňů (vše je názorně vidět na následujícím obrázku). Horní část znázorňuje subpixel ve vypnutém stavu (světlo jim neprochází). V dolní části se molekuly pootočily a světlo prochází druhým polarizačním filtrem. Mezi elektrodami je elektrické pole a tento subpixel tedy svítí.

Hlavní výhodou této technologie je rapidní zvětšení pozorovacích úhlů a lepšího podání černé barvy, tedy i větším kontrastem. Tuto technologii je známá hlavně firma Samsung, její S-PVA panely patří k těm nejlepším co na trhu je. Také firma Sony ve svých obrazovkách často používá S-PVA od Samsungu.


Technologie IPS (S-IPS, AS-IPS apod.)

Posledním výkřikem technologie IPS je vylepšená S-IPS zvaná AS-IPS (Advanced Super In-Plane Switching). Tato technologie výrazně zlepšila kontrast, který může být i 1600:1, je to dáno tím, že "zavřený" subpixel propouští daleko méně světla než u klasické technologie IPS. Dalším vylepšením je zrychlená odezva, která stále zůstává prakticky ve všech tónech stejně rychlá, pokud ji ovšem doslova "nezmrší" některý výrobce špatným OverDrive. Technologie AS-IPS je výhradně používána v profi monitorech, její cena je zatím ale až příliš vysoká.

Na jakém principu je tedy technologie založena? Je to velmi jednoduché. Všechny molekuly [5] jsou v klidovém stavu uspořádány do jedné roviny a subpixel nepropouští světlo [3]. Pokud přivedeme na elektrody [4] napětí, tak se "pouze" molekuly [5] otočí o 90 stupňů a světlo [3] začne subpixel propouštět.

1- Zdroj bílého světla
2- Polarizační desky
3-Polarizované světlo
4- Elektrody
5- Tekuté krystaly
6- Polarizované světlo

Samozřejmostí je u technologie IPS podpora pro 8-bit barvy. Shrňme si tedy co tato technologie nabízí. Za prvé nejvěrnější barvy dneška u displejů z tekutých krystalů! Jedny z nejlepších pozorovacích úhlů, které dosahují až 178 stupňů a to hlavně bez výrazné barevné degradace. Na druhou stranu poněkud nižší kontrast a často i jas, než má MVA/PVA. Doba odezvy je velmi dobrá. Ačkoli ideální doba není až tak oslňující, tak vězte, že udávaná odezva se příliš neliší od reálné. A to je jistě velmi potěšující. To, že subpixel nepropouští světlo v klidovém stavu, odstraňuje problém se svítícím pixelem. Mrtvý pixel se tedy projevuje stejně jako u technologie MVA/PVA.

Tímto bych zakončil popis jednotlivých technologií LCD panelů. Na závěr si však uděláme malé shrnutí. Technologie TN se u televizí prakticky nepoužívá a není pro ne vhodná. Naopak dnes se setkáte výhradně s VA a IPS televizemi. VA jsou velmi dobré, avšak kvalit barev IPS stále nedosahují. Hlavní je podání černé barvy a pozorovací úhly jsou také ještě lehce nižší, resp. VA panely při pohledu ze strany žloutnou. Naopak IPS panely představují to nejlepší co lze v televizích najít. Obrovské pozorovací úhly a perfektní podání černé barvy, kazí pouze fakt, že při pohledu ze strany černá barva lehce fialový, ale rozhodně to není tak rušivé jako i VA, nebo nedejbože u TN.

Technologie PDP

Předně si je třeba uvědomit, že u technologie PDP není třeba žádného podsvícení. Pixely svítí samy o sobě, a tak zde nehrozí nehomogenita podsvícení nebo nízký kontrast. To však trochu předbíháme. Nejprve se podíváme na samotnou technologii. Každá buňka obsahuje v klidovém stavu plyn resp. směs plynů, jako je argon, xenon nebo neon. Pokud do těchto plynů přivedeme elektrický náboj, přimějeme je ke změně skupenství do plazmy (často je plazma nazývána jako právě čtvrté skupenství). Plyn vystaven elektrickému náboji začne ztrácet elektrony a tím vznikají kladně nabité ionty. Tím tedy vznikne právě plazma. Uvolněné částice se pohybují ke svým opačně nabitým protějškům a cestou se často srazí s další částicí, tím dochází k emitování fotonu. A máme tu světlo.

Technologie PDP panelu

Když už máme světlo, tak máme prakticky vyhráno. Jsou zde však drobné překážky. První je fakt, že emitované fotony mají příliž krátkou vlnovou délku a jde obvykle o ultrafialové světlo. To lidské oko zkrátka nevidí. Toto světlo v buňce dopadá na luminofor, který po absorbci "převede" světlo do jiné vlnové délky a v našem případě do oblasti viditelného světla. A protože se jedná o klasický RGB model, jsou vedle sebe vždy tři buňky s různým luminoforem. Tyto tři buňky (červená, zelená a modrá) dávají dohromady jeden viditelný bod na obrazovce. Tedy naprosto stejné jako v případě LCD. Pokud bychom se na displej podívali z malé vzdálenosti, uvidíte tyto buňky vedle sebe, ale protože oko se nechá lehce ošálit, jsou ve výsledku tyto tři barvy spojeny do jedné.

Vraťme se ale k samotné technologii. Emise světla probíhá velmi rychle, v podstatě zde není žádná prodleva. Jistě víte, kam mířím. Ano, odezva. Ta je natolik krátká, že ji v podstatě lidské oko nemůže zachytit. Krátkou odezvou se nejen zlepšuje plynulost pohybu, ale také kontrast pohyblivých scén.

Celkově se tedy plazma zdá daleko přívětivější technologie než LCD. Ale aby to nebylo tak jednoduché, jsou zde některé omezující vlastnosti. Například velikost jedné buňky (subpixelu) nelze zmenšovat do nekonečna a dnes se pohybuje kolem 0,3 mm. Takže nelze vyrobit malý displej s vysokým rozlišením. Také je zde jedna nepříjemná vlastnost v podobě stárnutí resp. vypalování obrazovky. Rozhodně se plazma televize nehodí na zobrazování reklamy v obchodě, kde nevydrží ani pár měsíců. Proto si dejte pozor, aby na plazmové televizi nebyl často zobrazen jeden vzor. Také například vypalování loga televize není ojedinělou záležitostí. Dnes však obvykle televizní stanice mají loga lehce průhledná, a tak tato nepříjemnost téměř odpadá.

PDP proti LCD, aneb kdo s koho?

Podívejme se na jednotlivá úskalí každé technologie. Než se však vrhneme na kontrast, odezvu a podobné parametry, povíme si něco o konkrétních zkušenostech. U PDP obrazovek se říká, že mají daleko živější obraz. Co to však znamená? V dnešní době to je způsobeno hlavně tím, že krycí vrstva je skleněná, zatímco u LCD je plastová a obvykle matná.

Několik desítek let jsme se dívali na skleněné obrazovky a jsme na ně zkrátka zvyklí. Po čase koukání na LCD si však uvědomíte, že plast je praktičtější a to hned z několika důvodů. Není tak lesklý, a tak se na obraz můžete dívat i za slunného dne, aniž by vás obtěžovaly odlesky. Obrazovka je daleko lehčí a nehrozí poškození při poklopení (ano u PDP si dejte pozor, abyste televizi nepoložili na obrazovku nebo na zadní stranu, vždy ji udržujte ve stojaté poloze, jinak může dojít k poškození). Naopak plast má některé nevýhody. Hůře se udržuje, je třeba používat speciální přípravky na čištění, zatímco klasické sklo lze utřít i vlhkým hadříkem. Sklo je celkově odolnější, a tak například malé děti s propiskou v ruce nepředstavují nebezpečí pro vaši novou televizi.

Tak a nyní se podíváme na teoretickou stránku věci.

	PDP	LCD
Kontrast	kolem 1 000 000:1	kolem 1 500:1 (statický)
Pozorovací úhly	barevně neomezené, ale dochází ke ztrátě detailů	podle použité technologie, dnes až 178° v obou směrech, ale stále dochází ke snižování kontrastu a degradaci barev
Počet barev	až 18 bit	8 až 12 bit
Odezva	pod 0,1 ms	reálně od 3 do 20 ms
Spotřeba	až 2x spotřeby LCD	-
Životnost	až 100 000 hod (stále zde hrozí nevratné "vypalování" obrazu po daleko kratší době)	až 100 000 hod

Na co se dané technologie hodí?

Po přečtení dnešního článku bychom měli mít slušnou představu o tom, jak se daná technologie chová, ale jak je to s praktickým použitím? Obecně jsou PDP obrazovky vhodné pro sport. Není totiž nic horšího, než když vidíte rozmazaný puk u LCD obrazovky. Stále je zde znatelný rozdíl v odezvě oproti LCD a PDP ve prospěch PDP.

Naopak LCD je vhodný na takové obecnejší použití, ať už jde o sledování diskuzních pořadů, HD filmů, nebo hraní her na konzoli. Výhodnější je také provoz, protože spotřeba může být i poloviční oproti DPD a rozdíl mezi 400 W a 200 W je na elektroměru už hodně znát. U LCD televize se také lépe reguluje jas, který se zkátka sníží intenzitou podsvětlení. Pokud chcete využívat televizi i na občasně čtení textu, prohlížení webových stránek, zkrátka HTPC, tak je lepší LCD. U plazmy vadí jakékoli odlesky a text se špatně čte.

Do hry vstupuje ještě jedna varianta a to je kombinace starší televize (klidně CRT) a projektoru. To je pro mě asi nejpřijatelnější řešení. V době, kdy cena HD projektorů již klesá, to vidím jako nejschůdnější řešení. Pro sledováníí zpráv, seriálů apod. bohatě stačí i monitor počítače a pro požitek z filmu si na plátno pustit 2m obraz z projektoru, ale to už je úplně jiná pohádka...

 HD Ready, Full HD, HDTV - v čem je rozdíl?

High-Definition může mít mnoho podob a důkazem tohoto tvrzení jsou jednotlivá loga pod textem. Najdeme je většinou na odpovídajícím televizním přístroji. Mají nějaký význam a existují nějaká pravidla pro jejich používání? Zcela jistě ano. HD Ready nabízí minimální rozlišení 720 řádků pro zobrazení obsahu ve vysokém rozlišení. Takto označený TV přijímač musí být širokoúhlý v poměru 16:9 a musí disponovat možností analogového a digitálního připojení (HDMI).

Nativní rozlišení televizoru je zpravidla 1 366×768 obrazových bodů, ale možné jsou i 1 024×768 a 1 280×720 pixelů. Umí přijímat standard HDTV 720p i HDTV 1080i. U něj však dochází k přepočítání a kvalita výsledného zobrazení je nižší. Oproti klasické normě PAL je ovšem podstatně lepší. Posledním charakteristickým znakem je nižší cenová hladina.

Full HD alias HD Ready 1080p zobrazuje obsah 1080i a také 1080p bez jakéhokoliv zkreslení. Panel splňuje minimální požadavky předchozí normy a navíc disponuje nativním rozlišením 1 920×1 080 px. To má za následek zobrazení jemnější detailů i na velkých úhlopříčkách. Obraz je ostřejší, barvy živější. Obsah lze reprodukovat při různých snímkových frekvencích (24, 30, 50 a 60 Hz). S touto technologií si ovšem budete muset sáhnout hlouběji do kapsy.

Konečně logo HDTV zahrnuje kromě požadavků HD Ready i digitální tuner přímo v televizoru (DVB-T, DVB-S, DVB-C, DMB-T/H v Číně, ATSC v USA nebo ISDB v Japonsku). To v praxi znamená, že nebudete pro příjem digitálního vysílání potřebovat externí set-top box. Měli bychom ještě zdůraznit, že DVB-T nezaručuje kvalitu HDTV. Přívlastek 1080p doplňuje informaci, že se jedná o tuner s dekodérem H.264/MPEG-4 AVC.

 

Informace jsou převzaty ze serveru tvfreak.cz